Denní snění jako brána k sobě

Odklon od zaměření na vnější svět a jeho požadavky k vnitřním obrazům a fantaziím představuje jednu z nejběžnějších mentálních aktivit. Lze ji využít k duševnímu obohacení a růstu, například prostřednictvím psychoanalytické psychoterapie nebo psychoanalýzy?

Přesměrování pozornosti od aktuálně probíhajících fyzických nebo mentálních úkolů k vnitřním podnětům a představám se nejčastěji projevuje ve formě obrazů v mysli, kdy si znovu vybavujeme minulé události a vzpomínky nebo si naopak konstruujeme možné budoucí situace. Tyto představy mohou být také zaměřeny na vnitřní monology – ať už se sebou samými, nebo s imaginárními osobami. Často se v nich odrážejí nenaplněná přání.

Denní snění je přirozenou součástí našeho vědomí a sebeuvědomování. Nejde o patologický jev, ale o běžný a rozšířený psychický proces napříč všemi věkovými i společenskými skupinami. Nejčastěji se objevuje v situacích, které nevyžadují vysokou míru pozornosti – například při odpočinku nebo nudě. Lidé tento stav označují různými výrazy – od formálnějších, jako je usebrání či zasnění, až po hovorovější, jako je „koukání do blba“.

Denní snění a noční sen

Většina z nás denní sny zažívá, ale moc o nich nemluvíme – buď se za ně stydíme, nebo je považujeme za příliš intimní. Jejich prostřednictvím si plníme svá přání. Ta, která si nechceme připustit ani během denního snění, skrytě pronikají do snů nočních.

Obsahy denních snů si většinou uvědomujeme, ovšem ne vždy. Mnohdy je vůbec nepostřehneme, ačkoli se třeba projeví ve změně naší nálady, ve zvýšené úzkosti či v proměně tělesného prožívaní. To proto, že jsme zahlceni vnějšími vjemy a informacemi, ale i proto, že tyto obsahy z nejrůznějších důvodů nesmí
přijít do vědomí, a tedy jsou z vědomého prožívání vyloučeny vnitřním zákazem, cenzurou. Sny určitého charakteru skrýváme i sami před sebou… Čtěte více